[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je jen málo porodních témat, která by vzbuzovala tak silné emoce a vášně, jako nástřih hráze. Prvorodičky obvykle tráví masírováním hráze každou volnou chvilku v naději, že se tak tomuto zákroku vyhnou. Ty, které už mají zkušenosti, si do porodnice berou nafukovací kruh, který jim zaručí, že se dokáží vsedě alespoň najíst.
Příznivkyně přirozených porodů ho zásadně odmítají a tvrdí, že si jím porodníci často usnadňují práci a sahají k němu i v úplně zbytečných případech. Oproti tomu většina lékařů zase argumentuje tím, že malý řízený nástřih může předejít mnohem rozsáhlejšímu a nekontrolovanému roztržení, které nejen mnohem víc bolí, ale také se déle hojí a může být příčinou celé řady zdravotních komplikací. Kdo z nich má tedy pravdu a je potřeba se nástřihu hráze bát?
Osobně nemám na nástřih žádné extra poetické vzpomínky. Několik dní po porodu moje chůze připomínala přerostlého tučňáka a měla jsem pocit, že už se nikdy neposadím na židli. Jen několik týdnů poté ale porodila moje kamarádka. Byl to překotný porod skoro čtyřkilového cvalíka a dřív, než ji stihli nastřihnout, miminko ji natrhlo.
A nebylo to nic hezkého. Kromě toho, že se jí zranění nechtělo dlouho dohojit, několik týdnů bojovala s inkontinencí stolice. I když tenhle problém časem odezněl, rozhodně to není záležitost, kterou byste chtěli řešit kolem třicítky a zvyšovala vám sebevědomí.
Oproti tomu moje spolužačka, matka tří dětí, vehementně tvrdí, že by si nikdy v životě nenechala nástřih udělat. Považuje to za úplně zbytečné narušení přirozeného průběhu porodu a argumentuje tím, že v minulosti nic podobného porodní báby nedělaly a také ženy dokázaly přirozeně porodit.
Boj o několikamilimetrový nástřih (délka nástřihu je přibližně tři až čtyři centimetry) se v posledních letech skutečně přiostřil. V roce 2015 zamítl soud žalobu pacientky porodnice v Rychnově nad Kněžnou, která chtěla sto tisíc za to, že jí lékař bez jejího souhlasu provedl při porodu nástřih hráze.
Soud dal za pravdu lékařům, kteří argumentovali tím, že porod probíhal překotně, novorozenec se narodil s pupeční šňůrou kolem krku a nástřih hráze byl nutný pro zdraví dítěte i matky.
Na druhou stranu různá aktivistická sdružení, která bojují za práva žen, upozorňují na to, že v mnohých porodnicích jsou epiziotomie (tedy nástřihy hrází) nadužívány a lékaři si jejich prostřednictvím dokazují na ženách svou moc.
V některých porodnicích se epiziotomie provádí až u osmdesáti procent případů. A celkově je v rámci České republiky epiziotomie provedena přibližně u pětatřiceti procent porodů (nejméně často se provádí v porodnicích Švédska, Dánska a Islandu, kde toto číslo dosahuje pouhých sedmi procent). WHO přitom doporučuje, že ideálních by mělo být zhruba deset procent.
Jenže ani statistiky nejsou černobílé. V průběhu porodu je hlavička dítěte vystavena obrovskému tlaku a dochází ke snížení prokrvení mozku dítěte. Pokud by druhá doba porodní trvala příliš dlouho, hrozila by hypoxie miminka. To znamená, že by se dítě začalo kvůli nedostatku kyslíku dusit a to by mohlo být příčinou jeho těžkého poškození nebo dokonce úmrtí.
Je tedy samozřejmé a logické, že porodníci se snaží této situaci zabránit a předejít komplikacím, které by k ní mohly vést. Kromě toho u samovolného natržení hráze hrozí poranění konečníku a v extrémních případech i střeva. Dojít může k poškození pánevního dna a z toho plynoucích problémů s inkontinencí.
Zastánci nástřihů dále argumentují tím, že k poranění hráze (ať už v důsledku nástřihu nebo samovolného natržení) dochází u sedmdesáti procent porodů.
A i když přetrvává mýtus, že v minulosti nebyly nástřihy potřeba díky přirozenému průběhu porodu a vnímavým porodním bábám, nikdo nedokáže zodpovědně říct, v kolika případech řešily po porodu ženy poranění pánevního dna a komplikace, které jsou s ním spojené.
Podle údajů magazínu Journal of Midwifery and Women´s Health se samovolné natržení vyskytne u čtyřiceti až pětaosmdesáti procent vaginálních porodů bez nástřihu.
Výzkum z roku 2009, kterého se zúčastnilo téměř šest tisíc žen a který vedli Guillermo Carroli a Luciano Mignini, jednoznačně ukazuje, že nástřih hráze je spojený s menšími komplikacemi při hojení, než je tomu v případě samovolného natržení a hrozí menší riziko závažného poranění. Z hlediska bolestivosti při sexu nebyl mezi těmito poraněními (respektive šest měsíců po jejich zahojení) rozdíl.
To však samozřejmě neznamená, že by měly být nástřihy hráze prováděny automaticky a bez rozmyslu. „Zejména prvorodičky se ocitají ve velkém stresu. Neví, co mají očekávat.
K přirozenému strachu z porodu přistupuje i strach z neznámého. Mají o porodu své představy a přirozeně by chtěly, aby probíhal co nejklidněji, nejpřirozeněji a nejpohodověji. To by samozřejmě chtěla i většina lékařů, nicméně jejich hlavním zájmem je zdraví matky a dítěte a tento zájem je nadřazený čemukoli ostatnímu,“ říká psycholožka Marcela Vojířová.
„Velkou chybou je vnímat lékaře apriori jako nepřítele, který vás chce poškodit. Troufám si tvrdit, že celá řada rozčarování a konfliktních situací vzniká jen z nedostatku komunikace a z toho, že žena nemá k dispozici potřebné informace.“
Nebojte se zeptat a nechat si vysvětlit, co a proč bude lékař dělat (přirozeně v situaci, která není natolik dramatická, že na žádná vysvětlování není čas). Mluvte se zdravotnickým personálem a ptejte se na to, co vás zajímá.
Zároveň si ale apriori neumiňujte, že se obejdete v každém případě bez nástřihu, protože nikdy dopředu nevíte, jak bude váš porod probíhat a jestli nebudete nástřih skutečně potřebovat.
Tyto metody mohou snížit riziko nástřihu hráze. Samozřejmě nezaručí, že se mu skutečně vyhnete, ale můžete jimi zvýšit své šance na porod bez nastřihnutí.